Je za ním hodně práce?
Kupodivu musíme příčiny hledat jinde.
Hlavním důvodem je to, že ztratíme energii a chuť do práce. Stav vyhoření, je ve své podstatě stavem ustrnutí a vyprahlosti, ztráty veškeré energie a motivace.
Co nám v práci ubírá energii nejvíc?
1. Perfekcionismus
Udělat něco dobře nebo dokonce perfektně je všeobecně považováno za dobré. Ale pokud chci všechno dělat ne na 100, ale na 150 %, potřebuju na vykonání všech činností příliš mnoho energie. Během práce pak neprožívám stav flow, plynutí, ale vyčerpání.
Proč chceme mít všechno dokonalé? Často je za tím strach z toho, že na naší práci někdo najde nějakou chybu, kterou nám pak vytkne. A jestliže se soustředíme víc na to, abychom neudělaly chybu, brání nám to v radosti z dobře vykonané práce.
Je to tlak, který si vytváříme samy na sebe. Uznání své osoby spojujeme s podmínkami, které si samy na sebe klademe. „Jsem dobrá jen tehdy, když …“
Můžeme mít také tíživé nutkání zavděčit se ostatním. Tyto modely obvykle pocházejí z dětství. Přebíráme tlak, který na nás vyvíjeli naši rodiče. Máme v sobě vnitřní popoháněče: „Bud rychlá, perfektní, úspěšná, nepolevuj“.
Vždy je něco, na čem se dá pracovat. Takový postoj nás však blokuje a spotřebovává hodně energie.
2. Podřizujeme se ostatním
Když nežijeme svůj vlastní obraz, který odpovídá naší podstatě, nejsme autentické a samy sebou. Pokud chceme naplnit cizí obraz, spotřebujeme hodně energie. V naší práci jsme samozřejmě neustále vystavené očekáváním okolí, a je to v pořádku.
Když však budeme chtít všem těmto očekávání vyhovět, nakonec nás rozdrtí a vyždímají. Ne všem očekáváním je dobré vyhovět. Užitečné je naučit se některým říkat stručné a jasné „NE“.
Dalším očekáváním jsme vystavené ze strany rodiny. Děti, partner, rodiče… Když se budeme chtít všem zavděčit, skončíme vyčerpané.
3. Stavění fasád
Snažit se být někým jiným, než doopravdy jsme, nás stojí příliš mnoho energie. Točíme se v začarovaném kruhu. Bojíme se ukázat takové, jaké ve skutečnosti jsme, a proto se raději schováváme za fasádu, kterou se snažíme všemi silami udržet.
Za takovým jednáním se skrývá pesimistické sebehodnocení. Všímáme si toho, co nemáme a čím nejsme, místo toho, abychom si všímaly toho, jaké vlastní zdroje a pozitivní možnosti v sobě skutečně máme. Zabýváme se tím, co nám zdánlivě „chybí“ a necháváme se tak ovlivňovat (domnělým) nedostatkem.
Máme pocit, že nemůžeme být samy sebou, a že musíme utajit všechno, co odporuje obrazu, který chceme předat okolí. Vytváříme tak zdánlivou skutečnost, s níž chceme na ostatní udělat dojem. Pokud žijeme s tímto obrazem, spotřebujeme mnoho energie, která nám pak schází v práci i v životě.
4. Přecházíme vlastní únavu
Jestliže jsme dlouho pracovaly, jsme unavené. Pokud cítím vyčerpání a dokážu si ho i přiznat, znamená to, že moje tělo reaguje zdravým a dobrý způsobem. Únava znamená: Odpočin si, užij si to, co zrovna potřebuješ – volnou chvíli, spánek, rozhovor, hudbu nebo procházku. A taky ještě: Teď už nemusím nic dělat. Ted si vychutnám nicnedělání. Pro dnešek jsem toho udělala dost.
Když však svému tělu nebudeme naslouchat, nebudeme ho vnímat, ale únavu okamžitě přebíjet novými aktivitami, podlehneme dřív nebo později syndromu vyhoření.
Za takovým přecházením se často skrývá strach z poznání vlastních limitů. Chci druhým ukázat, že jsem schopna překonat jakoukoli zátěž. Sama od sebe očekávám, že budu vždy ve formě.
A tak únavu překonávám další kávou nebo jinými povzbuzovacími prostředky. Je to naprosto v pořádku, když je to ojedinělé. Pokud to však budu dělat pravidelně, vystavím se nebezpečí. Přechozená únava pak často vyústí v chronickou, a nakonec právě v syndrom vyhoření.
5. Systém a ztráta smyslu v práci
Pokud považuju svou práci ve firmě za zbytečnou, ztrácím hodně energie. Stejně tak když nejsou stanoveny žádné jasné cíle, neustále přicházejí protichůdné pokyny, anebo pokud nemám žádnou jednoznačnou úlohu, neustále se mnou někdo vláčí sem a tam a zatěžuje mně vším možným.
Jestliže mi přibývají pořád nové a nové úkoly, pracovní zátěž narůstá a zadané tempo se zvyšuje, pak jsem rychle vyčerpaná a unavená.
Pokud se ještě k tomu bojím, že o práci přijdu, a existenčně ji potřebuju, je to přímá cesta k vyhoření. Když se mi nedostává uznání ze strany vedení ani kolegů nebo nevím, k čemu je má práce vlastně dobrá, rychle klesá moje vnitřní motivace.
K přežití potřebujeme taky pozitivní odezvu. Lidské a sociální uznání ze strany druhých. Není to práce jako taková, co nás vyčerpává, ale špatná nebo úplně chybějící firemní kultura a vztahy mezi lidmi v práci.
Zdroj: Vyhoření, Anselm Grün
Cítíte úbytek energie a chcete předejít sydromu vyhoření?
Zarezervujte si konzultaci zdarma, probereme to.