Prodej bytu bez realitní kanceláře se může zdát výhodnější než s realitní kanceláří. Rozumím tomu, že chcete „ušetřit“ na provizi a zdá se vám, že to není tak složité.
Když jsem prodávala svůj dům, přemýšlela jsem taky tak. Pracovala jsem v bance s hypotečními úvěry a nemovitostmi a proces prodeje jsem tak znala velice dobře, takže mi připadalo, že to musím zvládnout sama a „ušetřím“ na provizi pro realitní kancelář.
Ano, zvládla jsem to sama. Ale když se na to dnes zpětně podívám, už bych to neudělala a vybrala si dobrou realitní kancelář, resp. dobrého realitního makléře, protože je to vždycky o konkrétních lidech, a ne o jménu realitní kanceláře.
Teprve když jsem se sama stala realitní makléřkou, uvědomila jsem si, jaké chyby jsem udělala a co jsem mohla, a měla udělat jinak. A že kdybych prodávala s dobrým realitním makléřem, mohla jsem dům prodat za vyšší cenu a on by si tak na svoji provizi bez problémů „vydělal“ a já mohla být v klidu, bez práce a starostí.
Proč jsem si měla najít dobrého realitního makléře?
Stálo mě to spoustu času, nervů, dohadování s prodávajícími, advokáty a dvěma bankami. Na domě jsem měla hypotéku já, takže se moje zástavní právo muselo vymazat a prodávající také financoval bankou, takže se jeho zástavní právo naopak zapisovalo.
Není to tak jednoduché, jak to vypadá. Všechno se musí načasovat, obě banky s tím musely souhlasit a taky si samozřejmě dávaly své podmínky. To všechno se muselo zapracovat do kupní smlouvy a do smlouvy o úschově kupní ceny.
Prodávající nechtěl úschovu kupní ceny u mé advokátky, já nechtěla u jeho, takže jsme nakonec volili bankovní úschovu, která ale byla pro nás oba několikanásobně dražší.
Fotky, které jsem sama nafotila, nebyly tak dobré, jako kdyby je fotil profesionál. Věděla jsem, že musím dobře uklidit, odstranit co nejvíc osobních věcí a fotek, ale stejně to nebylo úplně ono. Fotky nebyly dostatečně světlé, místnosti nebyly zabrané ze správných úhlů a dům, ačkoliv byl moc pěkný, na fotkách tak vůbec nevypadal.
O videoprohlídkách a 3D prohlídkách jsem nevěděla vůbec nic. a rozhodně jsem je neuměla sama udělat. Takže v inzerátu byly jen statické fotky, o kterých jsem si myslela, že jsou skvělé. Ale nebyly.
Inzerát jsem umístila jen na bezrealitky, protože soukromá inzerce na sreality je pro jednotlivce docela drahá. Bohužel jsem nevěděla, že počty zájemců, kteří chodí na bezrealitky jsou několikanásobně menší než na sreality. Takže můj inzerát skoro nikdo neviděl.
Na sociálních sítích jsem sice svou nabídku sdílela, ale pouze jako standardní příspěvek, takže ho taky moc lidí nevidělo. Dnešní algoritmy velký organický dosah příspěvků nepodporují. Je třeba zaplatit alespoň pár stovek za reklamu, což ne každý umí a má k tomu profesní stránku na facebooku.
Zájemců tedy chodilo málo a já s nimi neuměla pořádně jednat. Když se jim na domě něco nelíbilo, neřekli mi to, což by makléři nejspíš řekli, a já tak neměla šanci něco změnit. Lidi mají obecně tendenci majiteli nedávat adekvátní zpětnou vazbu, což makléři zpravidla dají.
Nakonec jsem dům asi po půl roce prodala se slevou 200 tis korun, protože jsem už toho měla plné zuby a chtěla to mít všechno za sebou.
Pokud si přesto chcete svůj byt nebo dům prodat sami, sepsala jsem pro vás alespoň ty základní věci, které byste si měli pohlídat, a které rozhodují o tom, za kolik a jak rychle svou nemovitost prodáte.
Najdete je tady → https://www.janapilna.cz/jak-si-sam-prodat-nemovitost-to-nejlepsi-z-moji-praxe/